Březen 2014

Šílený lapač snů

23. března 2014 v 14:44 | Rypouška
,,Táák!" Alice uvázala poslední kousek bavlnky a dokončila tak svůj nový lapač snů. ,,Ten je tak krásný, těším se, až ho poprvé použiju. Určitě se mi bude krásně spinkat." Alici se vždy krásně spalo, i bez lapače snů, ale teď si myslela, že se vyspí PŘEKRÁSNĚ.
Tak šla do koupelny. Jako vždy si nařídila na 7 minut budík a pečlivě si vyčistila zuby. Potom šla do sprchy, dopřála si 15 krásných minut v příjemně teplé spršce a nakonec už do pyžama oblečená zmizela ve svém pokoji.
Opatrně na lustr nad postelí zavěsila svůj lapač snů, zalehla do postele a hned usnula.

Objevila se v nějaké neznámé krajině, nikdo tam nebyl, vítr foukal docela hustě a pomalu se setmělo, takže to vypadalo, že se brzy rozprší. A jééjé, pomyslela si, to jsem si zase vybrala sen. Jedenáctiletá Alice se takhle chovala pořád, ale ostatní ji měli rádi.
Najednou zaslechla šustění, šepot. Vydala se tím směrem, odkud vycházel. Byla pořád tma a Alici už potkaly první dešťové kapky. Šla pomalu, připadala si být opuštěná, začínala jí být zima.
Když zvedla od země hlavu, uviděla staré, špinavé, ošoupané baráky. Všude okolo se válely odpadky a divila se, že nikde nezahlédla ani jedinou krysu. Tady snad nikdo nebyl nejméně sto let, pomyslela si.
Zase zaslechla to divné, pištivé šeptání, ale bylo hlasitější, tajemnější, přicházelo z jednoho toho špinavého, ošoupaného baráku. Rozhodla se, že půjde tím směrem.
Uvnitř byla tma, začala mít strach, bála se. To šeptání už bylo těsně před ní. Jen klid, je to jenom sen, nic se mi přece nemůže stát. Vím to, utěšovala se. Šla do větší tmy, natáhla dopředu obě ruce, aby náhodou do něčeho nenarazila, když v tom šeptání utichlo a někdo ji pevně chytil za obě ruce.
Vykřikla. ,,Pomóóc! Pomóóóóc!" řvala z plných plic.
,,Mlč!" okřikl ji někdo chraptivým hlasem a zabodl své nehty do jejích rukou.
Počkat - nebyly to nehty, ale drápy, uvědomila si Alice.
,,Kdo jsi?! Okamžitě mě pusť, to bolí!"
,,Aby tě to zajímalo, tak jsem smrtka a přišla jsem si pro tvoji smrt. A teď si ji pěkně vychutnám," sykla na ní.
,,Nikdy! Aby tě to zajímalo, tohle je jenom sen - můj sen a já se kdykoliv můžu probudit!"
,,Můžeš, ale příště budeš mít sen samý. I se smrtí." Zachechtala se smrtka.
,,Jak jsi se vlastně do mého snu dostala?"
,,To je tím, že tvé spaní má něco nového." Smrtka jí chtěla svými drápy probodnout ruce, ale Alice se vytrhla.
Ano - teď už jí to došlo. Může za to ten nový, šílený lapač snů. Musím ho zničit pro vždy, jinak se už nikdy v životě nevyspím.

Neuvědomovala si, že ze spaní křičí, kope nohama a - co to chtěla udělat? Alice z lustru nad postelí strhla lapač snů, který se tam celou dobu tak divně kroutil.
Jenže - pak byla pauza. Nedělo se nic, bylo ticho, až se pak probudila. Když si všimla lapače snů, hodila ho do kamen.
Na tuhle noc nikdy nezapomene...

Tento článek je zařazen k téma týdne ,,Lapač snů".