Život je krutý

18. února 2014 v 13:29 | Rypouška |  Poezie
Když tě vidím,
jsi tak krásná,
u tebe rád sedím,
jsi tak odhodlaná!

Nemůžu ti nic vytknout,
jen chci k tobě usednout,
jenže ty jsi dokonalá,
a já ne,
proto mě asi nechceš,
a já jsem ztracen.

Nemohu bez tebe žít,
jsi ta nejlepší,
jak se asi bez tebe budu mít?
A já jsem asi nejslabší,
proto mě asi nechceš, viď?

Určitě si to uvědomíš,
až mě ztratíš,
že jsi udělala chybu,
to asi už víš,
a já chudák,
budu radši držet hubu!

Smutně odejdu pryč,
ze světa,
a tohle je zřejmě má poslední věta,
tak já jdu,
a ty nebreč.

Nemá to cenu,
truchlit na de mnou,
čas se vrátit nedá,
a já,
já půjdu do nebe a dál.

Tak se měj,
anděl se ze mě stává,
asi si to už uvědomila,
a ona mi mává!

,,Z bohem!" zařval jsem,
a, a vznáším se!
Je konec mého života,
a moje milá,
truchlí na de mnou,
a lituje,
že mě nepolíbila,
a nechodila se mnou.

Dívka tehdy se nestala ženou muže, který odešel do nebe a stal se z něho anděl a potom truchlila nad ním a to dává smysl, protože udělala velkou životní chybu a nevzala si ho a nechala ho odejít.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám moje básničky?

Ano, jsou skvělý. 52.9% (9)
Ne, nudily mě. 23.5% (4)
Šlo to, ale už jsem četl/a lepší. 23.5% (4)

Komentáře

1 Surikata Surikata | 19. února 2014 v 14:26 | Reagovat

Dobře ty, Rypko. Překvapila jsi! Až jsem tě musela podezřívat, jestli jsi to odněkud neobšlehla :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama