Leden 2014

Nový zimní kamarád

31. ledna 2014 v 20:11 | Rypouška |  Pohádky
Děti šly ráno do školy. Bylo období zimy a hodně mrazivé ráno. Paní učitelka zrovna zahajovala 2. vyučovací hodinu českého jazyka.
,,Posaďte se, děti. Zima začíná 21. prosince, takže ji teď máme. Zítra už máte vánoční prázdniny, doufám, že se těšíte!" Učitelka se na ně usmála. Byla to nejhodnější učitelka z celé školy. Dál ale pokračovala: ,,Otevřete si velké pracovní sešity, najděte si únorové pranostiky, přepište a nakreslete k tomu dva obrázky. Víte, děláme to tak od začátku vašeho 4. školního roku. Vyberte si jednu a naučte se ji nazpaměť." Učitelka šla ke svému stolu a začala něco psát do třídnice.
Klára, dobrá žačka, šla udělat jednu únorovou pranostiku. Po chvíli se učitelka vrátila. ,,Tak, Vašku, řekni mi jednu pranostiku nazpaměť."
,,Leží-li kočka v únoru na slunci, budou vylézat brouci," řekl Vašek a podíval se dozadu na své spolužáky, protože se smáli.
,,Ticho, děti! Nesmějte se mu. Vašku, je to: Leží-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna. Tak, máte konec hodiny." Učitelka ukončila hodinu a ještě dodala: ,,Dnes se celá škola půjde podívat do sádek na kapry."
,,Jupí!" Žáci se rychle běželi převléknout a brzy to už věděli všichni.
,,Protože jdu s vámi jenom já, tak páťáci budou hlídat ty mladší. Kláro, jdi nakonec a hlídej, ať se nikdo neztratí." Když rozdělila všechny, mohlo se vyrazit. Bylo ještě mrazivější počasí než ráno.
Není divu, je přece zima, pomyslela si Klára.
Když už tam konečně došli, pozdravili a rybáři jim ukázali kapry.
,,Pááániii," hvízdl Vašek. ,,Jsou to hezcí lysci."
,,To jsou. Jsou to naše nejlepší kusy, které tu máme," sdělil jim jeden rybář. ,,A teď vám ukážeme menší kapříky, které jsme odchovali." Rybář vytáhl z kádě do síťky jednoho malého, šupinatého kapra.
,,Ten je tak nádherný!" Klára se protlačila mezi ostatními, aby na něho dobře viděla a mohla ho obdivovat. ,,Nejvíce se mi líbí ty jeho malé šupinky a..." Klára dál mlela, zatímco se už všichni vrhli ke vchodu a rozloučili se s rybáři.
,,Dostávají také kapři jména?" Troufla si na otázku velmi usmívajícímu rybáři.
,,Ne, ale můžeš to zkusit." Rybář se na ní usmál.
,,Tak dobře. Dám ti jméno Šupinka." Klára mu poslala vzdušný polibek a rozloučila se s rybářem a ostatními rybáři, kteří tam byli a vypadali také velmi přátelsky.
Všichni se bezpečně vrátili do školy a učitelka se ještě zeptala: ,,Co jste se nového o kapřích dozvěděli?" Nikdo, kromě Kláry nezvedl ruku. ,,Kláro, vybídla ji učitelka, ,,povídej, co jsi zjistila."
,,Já jsem se dozvěděla, že kaprům se nedávají jména, ale já jsem jednomu mohla dát. Už je to Šupinka." Klára celá zářila úsměvem, že má nového zvířecího kamaráda a pokračoval dál její zimní den...

Článek je přiřazen k téma týdne ,,Zima".

Sloní láska

25. ledna 2014 v 19:13 | Rypouška |  Pohádky
Elephantní zoo se jmenovala proto, že tam bylo mnoho elephantů - tedy slonů. Tenhle název vymyslely děti a to teprve chodily do první třídy! Dobrý výkon, že?
Ono to tak docela nebylo. Do zoo totiž přivezli jen samé slony a děti i ředitelé zoo se rozhodli pro elephantní zoo.
Budu vám vyprávět jeden docela romantický příběh o sloní lásce. Když postavili sloní zoo, samozřejmě přivezli několik slonů. Mezi nimi byl slon Munglo, který byl ve své kleci úplně sám. Ostatní sloni ve své kleci měli alespoň jednoho slona, s kterým si mohli kdykoliv povídat. Asi proto se Munglo věčně nudil a nevěděl, co dělat. Většinou si vyžádal od krmičů další hromadu banánů a začal ji trochu znuděně a smutně žvýkat. Krmiči proto nevěděli, co to se slonem je, a několikrát se chystali už zavolat zvěrolékaře, ale potom si uvědomili, že slon má nejspíš hlad, tak proto kouká tak divně.
Tak to ale netrvalo dlouho. Brzy se přistěhovala do jeho klece jedna slonice. Munglovi se hned líbila.
,,Ahoj, já jsem Munglo, a ty?" zeptal se jí přátelsky slon.
,,Ahoj, já jsem Klinda. Jsem ráda, že jsem ve tvé kleci."
,,No, já jsem taky velmi rád. Líbíš se mi."
,,Díky, vždyť ty taky." Klidna se trochu víc začervenala a rychle si šahla pro banán, aby to na sobě nedala znát.
Takhle to trvalo docela hodně dní. Bylo znát, že je to láska pro oba silná přímo od srdce. Oba sloni si povídali, jedli spolu, smáli se a mnoho dalších věcí, které dělají velcí přátelé. Nejraději ale zlobili a lezli všem na nervy.
Jednou, když jim přinesl krmič do klece mnoho banánů a dalších pochoutek, stalo se něco docela neuvěřitelného.
,,Chceš podat banán?" zeptal se Klindy Munglo.
,,Jasně," řekla trochu nejistě Klinda. Nebyla si jistá, jestli se nepřeslechla.
Najednou se Munglo zvedl, vzal do chobotu hodně žlutý banán a vypadalo to, že ho chce podat Klindě do chobotu. To se ale nestalo. Manglo se rychle zastavil u Klindiny tváře a dal jí tam pusu. Upoustalo to hodně dětí, ale od té doby už se u slonů nic nevidělo.
Třeba to bylo proto, že se tomu děti hodně smály a sloni to mohli nějak vycítit. Asi i skončila jejich ,,sloní" láska , protože sloni jsou nějak klidnější a chovají se i více jako sloni.
Nejspíš to byla jejich první a poslední pusa.


Článek je zařazen k téma týdne ,,Láska".

O nemocném Jakubovi, který nechtěl brát léky

22. ledna 2014 v 16:14 | Rypouška |  Pohádky
Ráno se Jakub probudil a nějak se mu nechtělo ven z postele. Většinou se do školy těší, ale dneska prostě ne.
,,Jakube, jdi do kuchyně se najíst. Už ti chystám tvůj oblíbený ovocný jogurt, přesně tak, jak ho máš rád." Maminka chvíli něco vytahovala z ledničky.
Když se neozval, zakřičela: ,,Jakube, pojď už se najíst, nebo přijdeš pozdě do školy." Pak došla do Jakubova pokoje a vzhlédla na něho, aby okamžitě odpověděl.
,,Ale mami," zakňoural. ,,Mě je zle."
,,Tím případě zůstaneš doma ležet v posteli a nebudeš z ní vůbec vylézat." Maminka našla hned několik společných slov a tím to nakazovala.
Šla do obývacího pokoje a natáhla ruku do jedné police a začala hledat teploměr. ,,Vem si nějakou knížku a začni si ji číst," zakřičela a když teploměr nenašla, šla pro léky.
Hned byla u Jakuba a podávala mu léky s čistou vodou.
,,Na. Vem si je a začni si už konečně číst."
,,Ne!" Jakub sáhl do knihovničky pro jednu ze svých knížek. Začal ji vztekle číst. Na prášky s vodou se ani nepodíval. V knížce zrovna stálo: ,,V této kapitole si budeme vyprávět o svém zdraví. Když je například dítě nemocné, měl by o něho někdo pečovat. Například maminka. Když hoříte, měla by vám změřit teplotu. Když máte horečku, je dobré UBÍRAT LÉKY nebo navštívit dětského lékaře. Brát léky je hodně důležitá věc a mnoho dětí ji nedodržují. To je hloupost. Děti si tím škodí. To je vlastně podstatě všechno, co byste jako děti měly o svém zdraví vědět. Pokud to někdo z vás nedodržuje, měl by začít!"
Najednou se ve dveřích objevila maminka. ,,Tak už jsi snědl ten prášek?" zeptala se ho maminka přísně.
,,Ano, už se na to chystám, mami. Tato skvělá knížka mi znovu připomněla, jak je důležité brát léky, když jsem nemocný. Mrzí mě to, mami." Jakub se cítil trochu provinile a rychle spolkl prášek a nalil do sebe celou sklenici vody, aby udělal mamince radost, ale věděl i, že je to dobré pro jeho zdraví.
,,Jsi hodný kluk," pochválila ho maminka a odešla do kuchyně.
Jakub si dočetl celou tu skvělou knížku a už vždy bral léky, které mu dala maminka.
Tak hloupý už nikdy nebudu, pomyslel si Jakub.

Mráz

22. ledna 2014 v 15:38 | Rypouška |  Poezie
Na okna nám někdo maluje,
je to mráz, který pomalu taje.
Namaloval okolo okna krásné rámečky,
do nich velké sněhové vločky.

Sluníčko už vylézá,
mráz pomalu roztává.
Končí mráz a sníh už slezl,
z trávy už krásný květ sněženky vylezl.

Olda

21. ledna 2014 v 15:35 | Rypouška |  Poezie
Když řeknu lyže,
je to vyjmenované slovo,
poslouchej mě Evo,
Olda tě líže!

Eva chodí do první třídy,
takže to ještě neumí,
má tam samé Davidy
a jen dvě Emy.

Souhlasím, je to divná třída,
snad si to říká i Olda,
protože on jí tady celou dobu lízal,
pak od Evy pochoutku dostal.

Nejraději má psí konzervy,
konečně to došlo v hlavě Evy.
Šla vynadat Oldymu
ten utekl k vysokému stromu.

Eva neměla ráda, když ji lízal Olda,
u Oldy byla dřevěná kláda.
Najednou mu to vše došlo,
k Evě to stvoření běželo.

Eva se neubránila k smíchu,
hned mu nabídla voňavou pochoutku.
Olda byl už vždy hodný a poslušný,
všechno bylo zase dobře uspořádaný.

Skokan hnědý

14. ledna 2014 v 17:40 | Rypouška |  Život zvířat
Skokan hnědý může dorůstat délky těla až
10 centimetrů a klidně i více. Bývá hnědé
barvy a na hřbetní straně těla bývají
nepravitelné skvrny. Díky zadním nohou
může doskočit až 1 metr a dokáže velmi
dobře plavat a potápět se. Když se právě
rozmnožuje, žije na souši. Za potravou
vychází v noci nebo ve dne za deštivého
nebo vlhkého počasí. Živí se hmyzem,
pavouky, žížaly, slimáky nebo korýši.
Koncem října vyhledávají skokani
stanoviště. Zimují buď na dně menších
nádržích nebo v mrazu v úkrytech v zemi.
Probouzejí se na jaře, když začíná odtávat
led. Rozmnožování probíhá na jaře. Samice
skokana hnědého může naklást až 4 000
vajíček. Pulci se líhnou za 3 až 4 týdny.
Pohlavní dospělosti dosahují třetím rokem.



Článek je přiřazen k téma týdne ,,Noc".

Spánek

14. ledna 2014 v 17:38 | Rypouška |  Poezie
Na stolku je voňavá svíčka,
zavírají se mi má víčka.
Už se mi chce strašně spát,
ale já se přece nemůžu vzdát!

To je přece blbost,
jít tak brzy už na kutě,
Vždyť jsem ještě host,
říkám si opravdu tupě.

Jít spát tak brzy jsem ještě nezkusil,
ale co kdybych se o to pokusil?
Mohlo by být užitečné jít brzy spát,
aspoň se mi bude něco hezkého zdát. :)


Spánek je důležitý, nejvíc ho potřebují hlavně děti, ale i dospělý člověk by měl mít v době spánku klid, pohodu a hlavně odpočinek.


Článek je přiřazen k téma týdne ,,Noc".

Strašidelná noc

14. ledna 2014 v 17:37 | Rypouška |  Tři štěňátka
Najednou v noci se Alík probudil a něco uslyšel.
,,Co to je?"
,,To byl jen nějaký pták," uklidňoval ho Endy.
,,Nebo sova," dodal Jenny.
,,Hhhlll!!!"
Najednou to slyšeli všichni.
,,Co to jen může být?"
,,Už jsem ti to říkal. Nic strašidelného," vysvětlil mu znovu Endy.
,,Já se bojím," řekl trochu více nahlas Elvis.
,,Tak se do toho křoví půjdeme podívat," navrhl Jenny. ,,Stejně už nikdo neusne."
Tak se tam vydali.
,,Mohli jsme si vzít aspoň baterku," fňukl Elvis.
,,Vždyť žádnou nemáme," opravil ho Endy. ,,Musí nám stačit měsíční světlo."
,,Pojďte už!" napomenul je Max. ,,Nebo se už dnes nevyspíme."
Když se znovu blížili k tomu strašidelnému keři, ozvalo se znovu: ,,Hhhlll!!!"
,,Mám plán," zašeptal Endy. ,,Já půjdu s Elvisem doprava a Jenny půjde doleva. Od tam tud nej-
sou slyšet tolik ty strašidelný zvuky. Až řeknu teď, skočíme tam."
,,Dobře," souhlasili Jenny a Elvis.
Potichoučku po špičkách se blížili k tomu keři. Už tam byli, Endy už skoro řekl teď, ale najednou
se zase ozvalo: ,,Hhhlll!!!"
Pejsci leknutím nadskočili od země a Elvis dokonce i potichu zakňučel strachy.
,,Teď!" zařval Endy a všechna štěňata skočila do křoví. Uviděli tam stát malého zajíčka, který za-
se jen udělal: ,,Hl."
,,Co tady děláš?" zeptal se ho Endy, protože ho jiná otázka právě nenapadla.
,,Šel jsem ke kamarádce veverce Elišce, která bydlí někde tady v dubu, ale zabloudil jsem a teď nevím cestu ani k Elišce, ani domů," vysvětlil jim zajíček a začal okusovat mrkev.
,,A jak se jmenuješ?" zeptal se ho typicky Jenny.
,,Ouško."
,,Tak mi tady s tebou zůstaneme a přenocujeme a pak ráno, až vyleze na oblohu sluníčko a bude pořádně svítit a zářit, tě odvedeme k mamince."
Endy se podíval na svoje dva brášky s důvěrou, že ho nenechají na holičkách a pomůžou mu najít domov ztraceného zajíčka Ouška.
,,Dobře," kývl Ouško a s důvěrou se rozdělil o mrkev se svými psími kamarády.
Ti jen řekli: ,,Díky moc, už jsme měli hlad." A slupli ji jako nic.
,,Platí!" zaznělo mu dvojhlasně v jeho bubíncích a šel spát...



Článek je přiřazen k téma týdne ,,Noc".

Trapas

14. ledna 2014 v 16:47 | Rypouška |  Poezie
Na sobě mám barevné tričko,
k snídani jsem měl voňavé mlíčko.
Oblékl jsem si modré kalhoty,
na nohách mám zavázané boty.

Bílé slipy mám už druhý den,
v noci jsem měl divný sen.
Někdo o mě psal báseň,
bolela mě pořádně dáseň.

Nakonec jsem zjistil, že je o přítomnost,
ztrapňovala mě ta podivnost.
To byl teda pořádný trapas,
říkal můj hluboký hlas.


Článek je přiřazen k téma týdne ,,Noc".

Úsměv

12. ledna 2014 v 16:34 | Rypouška |  Poezie
Na mé tváři se objevilo něco zvláštního,
bylo to něco opravdu neuvěřitelného.
Pod mým nosem to bylo,
velice se to usmívalo.

Na ní byla červená rtěnka,
moje tělo vypadalo jako panenka.
Pod rty byly bílé zuby vidět,
každý mi je určitě musel závidět!

Čím víc se to usmívá,
radost mi to vždy více dává.
Můj úsměv je mi velmi oblíbený,
ať si každý říká co chce, pro mě je ale velmi krásný.

Možná se chovám divně a jsem psycholožka,
ale s úsměvem určitě kráska.
Ale nepůjdu do blázince,
jsem přece krasavice!


Článek je přiřazen k téma týdne ,,Psychologie".