Říjen 2013

Hlemýžď zahradní

30. října 2013 v 14:15 | Rypouška |  Poezie
Mezi měkkýše patří hlemýžď zahradní,
jeho tvrdá ulita mu měkké tělo chrání.
V listnatých lesích v blízkosti vody žije,
z vápníku si svou ulitu buduje.

Sliz vypouští z těla svého,
rostliny okusuje pomocí jazyka drsného.
Některý hmyz se na pohlaví nerozlišuje,
u hlemýždě to stejně také funguje.

Prase divoké

30. října 2013 v 14:11 | Rypouška |  Poezie
Prase divoké je všežravec,
nazýváme ho kanec.
Patří mezi sudokopytníky,
živí se lesními plody a kořínky.

Vyhýbá se hodně člověku,
potravy ze země získává díky svému rypáku.
Na jaře se rodí mláďata prasete,
uteče dřív, než si ho všimnete!

Ježek západní

29. října 2013 v 15:25 | Rypouška |  Poezie
Ježek západní patří mezi savce,
žere hmyz a proto ho řadíme mezi hmyzožravce.
Na těle má tvrdé bodliny,
když žere hmyz, je velmi užitečný.

Když se cítí v nebezpečí,
do klubíčka se hned stočí.
V blízkosti lidských sídel žije,
do zimního spánku upadá v zimě.

3. Nejlepší bratříčkové

28. října 2013 v 16:10 | Rypouška |  Tři štěňátka
Když se blížili domů, vypadalo to, že je všechno v klidu, jak má být, ale jakmile otevřeli domovní dveře, maminka na ně zavolala: ,,Vy už jste zpátky? Tak já jdu připravit svačinu a vy si běžte hrát se štěňaty."
,,Mami," začal Tomáš, ,,my bychom ti chtěli něco říct." Ukázal na Aničku a na sebe.
,,A copak?" zeptala se maminka zvědavě.
,,Když jsme si udělali piknik, jela okolo dodávka, která vyplašila štěňata, protože vydávala hlasité zvuky," řekla provinile Anička. ,,Ale my za to nemůžeme, to mi věř! Snažili jsme se je chytit, ale oni utekli." Anička vzlykla.
,,Neplakej, Aničko, domluvím se s tatínkem, ten vytiskne na papíry, že se nám ztratila štěňata. Nakonec to po městě rozneseme a budeme čekat, až někdo zavolá." Maminika vzdychla a šla za tatínkem do pracovny.
Brzy se tak stalo, vytiskli a roznesli papíry o štěňatech, ale ta nejdůležitější věc se nestala. Te-
lefon nezazvonil.
,,Co budeme dělat, jestli se nikdo neozve?" zeptala se smutně Anička a vypadalo to, že se každou chvilku znovu rozpláče.
,,Nevím, ale určitě někdo zavolá." Utěšoval Aničku Tomáš. ,,Ale neboj, půjdeme je kdyžtak hle-
dat. Jenom ty a já," ,,Ale teď si přestav, jak asi musí být štěňatům. Jsou tam tak sama," řekl ješ-
tě lítostně.

,,Ňaf, ňaf, ňaf! Co budeme dělat? Jsme tu sami. Bez nikoho," zeptal se malý Jenny svých dvou bratrů.
,,Doufejme, že nás páníčci brzy najdou," dodal naděje Endy.
,,Budeme muset někde přenocovat, brzy bude tma," strachoval se Elvis. ,,Co když nás někdo ukradne?"
,,Na to nemysli," utěšoval ho Jenny.
,,Mysli jen na dobré věci," přidal se k utěšování svého bratra i Endy. ,,Hlavní přece je, že jsme zdraví, ne?" zeptal se bratříčků.
Nečekal ani na odpověď a zase začal mluvit:
,,Když budeme pořád spolu, budeme si pomáhat, věřte, že vše dopadne dobře." Endy šel a objal své dva bratry.
,,Tak si dneska můžeme lehnout sem do trávy a přenocovat tu, později si můžeme najít něco ji-
ného a lepšího," navrhl Jenny.
Všechna štěňata se svalila možná spokojeně, do trávy. Byla tak unavená, že hned usnula. V hla-
vě jim ale probíhaly myšlenky: ,,Nikdy se nevzdávej, budeme stát vždy při tobě..."

2. Nejhorší procházka

27. října 2013 v 14:38 | Rypouška |  Tři štěňátka
Příští den šli Anička s Tomášem a samozřejmě se štěňaty na první procházku. Domluvili se, že si udělají menší piknik uprostřed procházky, aby byla co nejdokonalejší, tak si Anička vzala na sta- rosti jídlo a pití pro Tomáše a sebe a Tomáš připravil jídlo pro štěňátka. Vzala džus, colu, ledový čaj, nějaký ovocný koláč, co maminka upekla, jablka, hrušky a švestky. Tomáš vzal naopak gra-
nule a konzervy, ale tolik, aby se štěňata do syta nadlábli.
,,Máš všechno?" zavolala na Tomáše starostlivě Anička.
,,Jistě, že mám."
,,Tak můžeme vyrazit," pobídla ho Anička.
,,Tak ahoj, mami a tati!" rozloučili se jednohlasně s rodiči.
Vše šlo jako tak dobře, jak mělo, psíci byli poslušní a rozhlíželi se všude okolo, protože tu ještě nikdy nebyli a byli zvědaví, co tu všechno je a co by mohli očmuchat.
,,Uděláme si přestávku?" nabídla Anička.
,,Jistě," řekl Tomáš a začal vyndávat jídlo z jeho velkého batohu, ,,už mám docela hlad a kručí mi v břiše" Pohladil si své břicho, které mezitím pořádně zakručelo.
Anička se zatím kochala přírodou a po louce začala sbírat polní květiny, které byly krásně ba-
revné, proto jim nemohla odolat.
,,Ty jsou tak krásně barevné," řekla a zasnila se.
Spíš to vypadalo, že se pustila do jarního tance a vypadala jako víla, která se z něj raduje a tan-
čí mezi barevnými květinami plných motůlů a trochu včem, které je mezitím opilují.
,,Tak už pojď," zavolal na ní, ,,štěňata už jí a zahání svůj hlad dobrým jídlem, které jsem připravil." Tomáš se mnul pýchou, co vše dnes připravil a udělal. ,,Teď jsme s jídlem na řadě my."
Anička tedy přestala tančit jarní tanec a sbírat květiny a šla se za Tomášem najíst.
Najednou po cestě přijížděla dodávka, která vydávala hlasité zvuky. Elvise to vylekalo a potom i Jennyho a Endyho. Všechna štěňata se lekla a utekla.
,,To snad ne!" zakřičela Anička a začala se třást pomalu strachy.
,,Musíme je chytit! Já jdu vlevo a ty vpravo!" zakřičel na ni Tomáš.
Ale nic to nebylo platné. Štěňata měla náskok v útěku a Anička s Tomášem neměla šanci je zas-
tavit a chytit v běhu.
,,Jenny,Elvisi, Endy!" křičeli Tomáš s Aničkou. ,,Vraťte se!"
Ale štěňata už se vytratila ze světa. Nebyla tu.
,,To snad není pravda!" sakrovala Anička. ,,Co teď řeknem doma?" zeptala se Tomáše.
,,Budeme muset říct pravdu," řekl smutně Tomáš.
,,Z naší první nejlepší procházky se stala ta nejhorší," konstatovala Anička lítostně..

1. Překvapení!

27. října 2013 v 14:34 | Rypouška |  Tři štěňátka
,,To je něco neuvěřitelného!" křičela maminka přes celý dům a nepřestávala.
Z poza rohu se vynořili Tomáš s Aničkou.
,,Co se děje, mami?" zeptala se rozespale Anička a zívla.
Bylo ještě ráno a nebylo divu, že tu byl skoro každý v pyžamu a zíval.
,,Naše fena Dyna má s Filipem tři nová štěňata," maminka vzdychla a posadila se na židli, ,,ale pro zatím si je necháme. Až najdeme nějaké dobré hodné lidi, kteří budou mít zájem si je kou- pit, a budou je mít v lásce, prodáme je." Maminka znovu vzdychla a šla prostřít stůl na snídani.
,,Jupí!" zaječela Anička a Tomáš se k ní přidal.
,,Ale jak se budou jmenovat?" napadlo hned jako na zavolanou chytrého Tomáše.
,,S tatínkem jsme rozhodli, že jména si můžete vybrat vy," sdělila jim maminka, ,,tak se do toho můžete hned pustit," usmála se na ně nakonec a šla si uvařit kávu.
Děti rozhodli, že se štěňata budou jmenovat Jenny, Elvis a Endy. Štěňata si na jména brzy zvyk- la. Nejdříve dělala po domě loužičky, ale to se brzy změnilo, když si s Aničkou a Tomášem hravě hrála venku na zahradě a brzy už nebyla tak malá, ale naopak rostla jako z vody. Fenka Dyna je nejdříve kojila, potom štěňata mohla jíst normální psí jídlo - granule a psí konzervy. Anička s To- mášem si užili krásné chvíle, když byli Jenny, Elvis a Endy ještě malá štěňátka a oni si s nimi moh-
li hrát.
,,Jsou nádherná," řekl jednou Tomáš, ,,už se těším, až s Aničkou půjdeme na jejich první pro-
cházku. To bude prostě bomba!" Tomáš zářil úsměvem a nemyslel už na nic jiného.
,,Uděláme ji nejlepší, co tu kdy kdo viděl." Anička byla tak nadšená, že se už nemohla dočkat zítřejšího dne...

Stádo divokých koní

25. října 2013 v 17:34 | Rypouška |  Koňské příběhy
Na pastvě v lese se páslo státo. Bylo to stádo divokých koní a v něm černý kůň! Ten kůň je hodně vzácný a zvláštní. Nikde v této oblasti takový nežije. Všichni se ho snaží chytit a prodat. Kromě tohoto koně tam jsou ještě tři hřebci a pár klisen s hříbaty. To všechno tvořilo celé stádo. Právě v tuto dobu bývá velmi těžké období, ve kterém si stádo volí nového vůdce stáda. Jedná se o velitele, který bude stádu velet.
Bělouš povídá hnědákovi:
,,Ty volby vyhrajeme my dva, skvrňáč to vyhrát nemůže a čerňáka stejně někdo chytí."
Pomalu, ale hlasitě se zasmál.
To vše slyšela kobylka s lysynkou na čele a hned to šla oznámit skvrňáči a čerňákovi.
,,Hele, kluci, bělouš a hnědák vás chtějí odrovnat, chtějí vládnout stádu."
,,Tak to musíme něco podniknout a já vím, co..." odpověděl jí čerňák.
Další dny si čerňák se skvrňáčem vůbec nevšímali bělouše a hnědáka a neustále si něco šeptali s klisnami.
,,Hele, holky, když nás budete volit a bělouše s hnědákem ne, bude jasné, že vyhrajem," sdělil jim skvňáč.
Klisny slíbily.
,,Je krásné, jak si děti hrají," řekl jednou čerňák, ,,ale jim je to úplně jedno!"
A ukázal na bělouše s hnědákem.
Potom přišel ten den. Klisny samozřejmě volily skvrňáče a čerňáka, ale běloušovi a hnědákovi to přišlo podezřelé.
,,Je to podvod! Oni podvádí! Oni nebudou dobří velitelé stáda, to budeme my!"
,,Není to pravda. Vedoucí tohoto stáda musí mí srdce a odhodlání, ale vy je nemáte, proto se nemůžete stát veliteli. Vedoucí musí mít znalosti a ochraňovat stádo, hlavně hříbata, ale vás nezajímají děti!" čerňák domluvil a pořádně zafuněl.
,,Čerňák má pravdu," usoudili nakonec bělouš a hnědák. ,,Udělali jsme chybu a teď byste se měli stát vedoucími stáda právě vy."
,,To je super!" křičela radostí hříbata jedno přes druhé.
,,Já bych vám chtěl něco říct. Jako velitel stáda se nehodím, proto se velitelem stane jen čerňák."
Čerňák nevěděl, co říct. Přece chtěl být velitelem i skvrňáč a teď to odvolal!
,,Můžeš se stát velitelem, kdy chceš, a vést se mnou tohle stádo."
Znovu se ozvalo ,,Super!" od hříbat.
Stádo si zvolilo dobře, protože se mu dařilo skvěle s velitelem čerňákem a brzy i s kolegou skvrňáčem.

Každý kůň může být zlý, ale v hloubi srdce je vždy milý.
Je důležité, jak si člověk v životě zvolí, protože příští chvíli na to může doplatit.


Článek je přiřazen k téma týdne ,,Volby".

Volby nejlepších jezdců

23. října 2013 v 15:57 | Rypouška |  Koňské příběhy
Jitka, Katka, Alenka a Lenka jezdí na ponících. Patří mezi nejlepší jezdce. Dnes jim ale Marie, učitelka jezdectví, oznámila:
,,Jste už staří na to, aby se jeden z vás stal nejlepším jezdcem, který dostane ocenění za nejlepšího jezdce. Dobře víme, že tu patříte mezi oblíbené jezdce. Všichni vás budou volit a kdo získá ocenění, bude moci závodit s těmi nejlepšími jezdci."
Marie dořekla poslední větu a ještě dodala:
,,Budou to volby, na kterých předvedete to nejlepší, co umíte. Budete trénovat dva týdny, to bude stačit."
Když Marie viděla vykulené oči dětí, ještě dodala:
,,Nebojte, nebude to nic těžkého, to vše už umíte. Jenom si to ještě jednou pořádně natrénujeme."
Děti se pustily do kydání stáje, aby měli koně čistou podestýlku. Potom ještě daly koním čerstvou vodu a trochu sena. Den ubíhal rychle, za chvíli už všichni seděli v sedle. Marie střídala pokyny krok, klus a nakonec i cval. Večer se děti svalily únavou do postele a těšily se na další lekce ježdění.
Další den přišly děti do stájí, obstaraly koně a znovu nacvičovaly velmi obtížné věci. Takhle to trvalo všech čtrnáct dní a pak přišel ten velmi očekávaný den. Všechny děti si vzaly úplně čisté rajtky a koním zapletly hřívu do krásných copánků. Pan přednášející všechny svolal a vyvolal Jitku, Katku, Alenku a Lenku, aby se předvedly. Děti měly trému, ale nakonec to zvládly.
,,Ještě nás čeká test," zašeptala Jitka Katce a ta to pošeptala Alence a Lence.
Když ho splnily, čekaly na vyhlášení.
,,Ta doba bývá vždycky nejhorší," říkaly si děti.
Nakonec se dočkaly. Pan přednášející přednesl:
S porotou jsme rozhodli," na chvíli se odmlčel a pak zase začal mluvit, ,,že jste byly skvělí, proto si ocenění zasloužíte všichni."
V tom okamžiku se rozezněl veliký potlesk. Děti se na sebe usmály a naznačily si zvednutý palec. Pan přednášející jim nakonec poblahopřál, předal ocenění a menší stužku na památku.
,,To jsem zvědavá, na jaké závody příště pojedeme." zeptala se se smíchem Alenka.
Všichni se pustili s Alenkou do smíchu.


Článek je přiřazen k téma týdne ,,Volby".

Kapr obecný

11. října 2013 v 15:38 | Rypouška |  Život zvířat
Kapr obecný

Kapr obecný je sladkovodní ryba. Je největší
kaprovitou rybou a je velmi významnou okrasnou
rybou pocházející z Japonska. Kapr má celé tělo
pokryté šupinami. Tlama kapra má na jejím obvodu
čtyři vousy. Ústa jsou neozubená, potravu zpracovává
požerákové kostí, které mají u kapra tři řady zubů.
Kapr má hřbetní, břišní, řitní a ocasní ploutve. Může
vážit 30 kilogramů a měřit až 100 centimetrů. Kapr
obecný je všežravec, živí se bentosem a drobnými
živočichy, které sbírá ze dna. Je také přikrmován
pšeničnými zrnky ve vodě. Žije 40 let a dosahuje
dospělosti 3-5 rok. Nejvíc se rozmnožují v květnu a
červnu. Symbolem Vánoc je pro nás smažený kapr na
štědrý den.

Myš domácí

10. října 2013 v 14:45 | Rypouška |  Život zvířat
Myši jsou hlodavci. Rozmnožují se rychle. Živí se zbytky
jídla, hadry, někdy voskem. Nejraději mají sýr. Žijí v
koloniích v blízkosti lidí. Myši se dorozumívají pískotem.
Čich je vynikající, řídí se jim při hledání potravy. Myš
má slabý zrak, ale vynikající sluch. Žijí 3 roky. Dosahují
dospělosti 1,5 měsíců. Myš má 3-8 mláďat 5x do roka.
Pohybují se v noci. Má téměř 10 cm velké tělo a 5 cm
dlouhý ocas. Má šedě nebo hnědé tělo. Roznáší nemoce
salmonelózu, leptospirózu a parazity. Její nepřítel je
přibližně kočka.